O čertovi
Spolek: Divadelní studio V
Termín představení: 30.04.2025
10:00
Divácká soutěž: ---
Hodnocení
poroty:
Jevištní adaptaci pohádky Pavla Čecha O čertovi přivezlo do Němčic
nad Hanou na letošní ročník HDM brněnské Divadelní studio „V“.
Předloha plná kouzelných kreseb známého brněnského malíře a
výtvarníka téměř není k sehnání, v knihovnách ji buď vůbec nemají
(stejně jako v Němčicích n/H.), nebo je vypůjčená a berou se pouze
záznamy s žádostí o výpůjčku, při kterých se zájemce ocitne na konci
dlouhé fronty.
Autor dramatizace pro DS „V“ Radek Novotný delší dobu choval
v myšlenkách záměr na pohádkový titul s využitím operní hudby. Když
se se svým záměrem svěřil hudebníkovi Martinu Kumžákovi, věděl už,
že existuje muzikál Rusalka autorů Michala Prostějovského a Radka Johna.
Došlo ke spolupráci a zrodila se „véčkovská“ inscenace O čertovi pro
čtyři herce, kteří plní úlohy dané jim žánrem „pohádky
s muzikálovými rysy“.
Inscenace má bohatou výpravu čerpající výtvarně z kreseb Pavla
Čecha. Čtveřice herců je alternovaná, neboť Studio „V“ ji hraje
nejméně osmkrát v měsíci. Hudba Martina Kumžáka vychází z původní
muzikálové hudby Michaela Prostějovského. Ten čerpal hlavně z operní
Dvořákovy Rusalky. Libretista Radek John zas čerpal z textů pro Dvořákovu
Rusalku, napsaných Jaroslavem Kvapilem.
Symbióza krásné hudby a částí árií z Rusalky inspirované tvorbou
Antonína Dvořáka v nahrávce skutečně posunuté do rockového
muzikálového hávu je velmi působivá. Do celého představení vnáší
poezii i ducha legendy o němé dívce, která nemůže mluvit, ale navzdory
své němotě chce milovat chlapce svých snů. Že jde zrovna o Čerta, to do
celku inscenace vnáší literárně komiksová knížka Pavla Čecha.
Autor dramatizace, scény, kostýmů a zároveň režisér inscenace Radek
Novotný si však ne zcela vzal k srdci dvě definice:
A: Literatura pracuje s verbálním materiálem, v případě dramatického
textu promítnutým v představách dramatika do jevištního prostoru a
dramatických situací.
B: Komiks pracuje se vztahem mezi dvěma statickými vyobrazeními. Protože
text pro inscenaci je převážně popisný, chybí dramatické situace, ve
kterých se jednající postavy dostávají ke vzájemnému vztahu. A tady je
namístě citovat třetí definici:
C: Co divák na jevišti nevidí a neslyší, jako by neexistovalo.
Nestačí tedy, a zejména v divadle pro děti od útlého věku, nechat
děj jen ve slovech a v textech písní. Pak se představení stává
monotónní, a zbytečně zdlouhavé a nudné. Když publikum nevidí okamžiky,
ve kterých čert Florimón např. ucpe komín a dým a saze vyženou od
narození němou kominickou dcerku Tradamilu ven z domu, a ti dva se postupně
v dalších jevištních obrazech nesbližují, chybí poněkud příběh.
Velmi jemný a něžný příběh vznikající lásky mezi mladým čertem a
němou dívkou však vyžaduje možná jiný hudební žánr než zvolený
mainstreamový muzikál. Lze ovšem pochopit, že je mnohem méně
náročnější napsat rockový podklad inspirovaný melodiemi z Rusalky než
transponovat Dvořákovu symfonickou hudbu třeba pro akustické trio flétna,
housle, kytara, při kterém by představení získalo mnohem větší
poetickou sílu.
Přes všechny rezervy je pohádka O čertovi brněnského Studia „V“
velmi působivá svou výpravou, kostýmy a hereckým, pěveckých, tanečním a
pohybovým uměním jednotlivých představitelů všech čtyř postav
(mileneckou dvojici doplňuje ještě Lucifer a opravdu pohádková postava
pojmenovaná slovem Doba.) Doba v sobě spojuje čtyři roční období,
vypravěčku, hraje také pocestnou a je svým způsobem hybatelkou děje).
A dnešní mladá generace má rockové muzikály ráda, přičemž v tomto
případě dostane vskutku dobrou muzikálovou podívanou.
Ladislav Vrchovský
